Součastné vanry

Zde se budu snažit popsat to co se stalo po založení webu.Tedy součastnost.

10 Potlach naší osady T.O Stone City.

Jak už to tak bývá, jsou tyto potlachy doprovázeny předstartovní horečkou a já jsem v této stránce docela specialista.Nervózní jsem byl jako pes.Vždy se snažím, aby to co dělám bylo dobré a tím nevyjímaje ani náš potlach.No nebyl to náhodou můj první potlach, který jsem pomáhal připravovat??? Samo že jo a tak, jsem ani pořádně nevěděl co mám či nemám dělat.Dlouhá doba samotaření mě dohnala i zde. Poslední brigáda, kterou jsme jako osada měli před potlachem by potřebovala být ještě tak o dva dny delší, ale i tak jsme vykonali mnoho a mnoho práce ve které nám pomohli tři kamarádi a kamarádky a za to jim též díky.(Pavlína s mamkou a Frenki)

Den "D" se blížil.Dobrák jakožto správný šerif dorazil už ve středu v noci , aby po probuzení začal pracovat na lavičkách.Má maličkost ještě spinkala po noční.Po poledni jsem dorazil i s torzi laviček a s Dobrákem jsme je dodělali.Pak dali kafe a vyrazili na dřevo.Po mých obchůzkách, jsem zjistil, že dřeva bude dostatek i na další roky.Hromádka to byla úctyhodná a defakto za tmy jsem vyrazil k domovu.V pátek než dorazila manželka z práce a mohl jí tak předat dcerku Majdu do opatrovnictví, jsem dotvořil zbývající součásti k mým hrám.Před polednem dorazila i nejvědší osobnost naší osady s další čekatelkou a tím je Medvěd a jeho manželka Lenka.Dali jsme kávu a na rychlo probrali některé veci, aby bylo vše jak má být.Ve čtyři jsme se celá rodinka i s čekatelkou Kačkou vyrazili k osadě na železném oři plného pitné vody.To už tam na nás čekaly Špík s Vendy a jejími ratolestmi a i Guláš s Lišákem a Rosničkou.Následně dorazil i Dartaňan.Večer byl plný klábosení a těšení na sobotní sváteční den.V sobotu ráno jsme s Dobrákem vyrazily vytvářet hry, aby se naši kamarádi do vzplanutí ohně nenudili.Po dorazivší mé drahé polovičky s Majdou, jsme i s Kačkou začali připravovat soutěž Po stopách Rychlých šípů.Trasa byla vytičena a otázky pověšeny.

Před jedenáctou dorazili i lidičky z Malé země a Žabátko.Hry mohli začít.První přišla na řadu házena s boly.Ačkli se tato hra na první pohled zdála docela jednoduchá, po prvních kamarádech,kteří to okusily byl opak pravdou.Nakonec musel být proveden roztřel o první místo.Druhá hra byl slalom na lyžích.Sranda byla na místě a kamarádi běhali jako o život.Třetí hra znázorňovala historiji rytířských turnajů a tak po osedlání kovového oře (kolečka) následovala cesta s kopím pro kroužky z větviček přivázaných na lanech.Soutěžilo ve dvojicích a kamarádi se u toho velice dobře bavily.Nakonec přišla hra Po stopách Rychlých šípů.No byla to běhavka s otázkami a bylato cesta necesta.Někteří to vzdali cestou (hlavně starší ročníky) a za tuto cestu jsem byl proklínán až do nebes.

Nadešel čas ohně.Čest pro naši osadu bylo, že nám náš slavnostní oheň zapálily Rosnička společně s Dartaňanem.Před zapálením byl jmenován palivcem Rarach a dělal ho jak se patří a pochvala od starších kamarádů se slovy, že takovýho dobrýho palivce ještě nezažily, byla svělá vyzitka pro Raracha a za to mu díky a UMÍÍÍÍÍ.Po vzplanutí ohně a zaspívané vlajce se konala ještě jedna soutěž a to výkrm prasátek.Na tácku byli všelijaké pochoutky.V životě byste si je nikdy nedali do hromady a tak o ksichtíky a škleby nebyla nouze.

Po pár odehraných písní přišel čas plackožroutů.Poté se zábava a zpěvi rozjeli na plné otáčky a dokonce i nejstarší kamarád Guláš se slovy, "Mě je tady tak dobře, že vám tu taky zahraju, ale neměl jsem to 10 let v ruce" a jeho staré písně zněli do tmy a jako by jsme se vrátily o nějaké to desetiletí zpět do časů starých trampů..........

Ráno se začal celý tento ancábl rozpouštět.Nakonec jsme dali naší boudě velké Ahóóóójj a s pocitem, že to byl dobrý potlach jsme se vydali zpět k domovu.

ŠKODA, ŽE VÝKENDY NEJSOU DELŠÍ................................................

S pozdravem Ahoj Hopity.  

Pekelnění. 

Je páteční večer. Balím si věci na Pekelnění a v duchu přemýšlím, co si na nás Hadži s Kuličkou tentokráte vymyslí. Jdu spát a ještě než Hadži mi vrtá hlavou tajemné emaily od ještě tajemnějšího bezejmenýho, kterej nás zásoboval několika záhadnými zprávami z minulosti. Má to nějakou spojitost, nebo je to čistě náhoda. No nevím silně podezřívám Hadžiho, ale ani Kulička se mi v tomto směru moc nelíbí. No zavírám oči a……….je tu ráno. Budík stávkuje. Já zaspal, ale jen trošku. Tak zbytek věcí házím do báglu a vyrážím na vlak, kterej stejnak pěšky nestihnu. Naši mě odváží a já vystupuju na nádraží a jdu si sednout na lavičku a ejhle. Koho pak tu nevidím. „Ahoj“ povídám osobě na lavičce. „Ahoj Hopity“. „Frenki rád tě zase vidím“ a tak jsme malinko zadebatovali o tom, co bylo a co bude. Vlak nám jel stejným směrem a tak debata pokračuje i směrem na Lípu.  Tam se rozdělujem, zalomíme palec a já začínám vyhlížet divně vypadající týpky, co by se měli zde nacházet či přijet vlakem. Rozhlas hlásí, nepřijíždí vlak od Děčína a tak opět vyhlížím. První přichází Poník s Nasťou ((pes) fena) a pak se objevují ostatní divně to odění pralidi. Opět dochází k lámání palců a pozdravů. Hadži a jeho dítka čekají na Kuchyňku a jedou s velkou bagáží autem. Normální lidi postupují výpravu na místo určení. Nejdříve vlakem do Zahrádek a odtud pěšky na Malou zemi. Dostali jsme na výběr, buďto po asfaltu nebo lesem. Les samozřejmě vyhrál, ale měli jsme skvělé průvodce a ty se zuby nehty drželi šedého potahu cesty. Průvodci po chvilce znejistěli, jestli náhodou nejdem jinudy, ale nešli. Cesta nás zavedla do Kvítkova a tam nás přivítali štěkotem psi a dva mopi. Po Kvítkově jsme nakonec zamířili do lesa s opravdu malinkým převýšením, až jsem z toho měl celá záda mokrá. Scházíme pak dolů a už se otevírá nehluboké údolí. Pod jedním převisem se nachází i srub Hřebík a proti němu je prozatímní flek Malé země. Překračujeme lávku a zdravíme se s Kuchňou. Kulička nás pak provází po okolí a Hadži s Kuchňou se ujímají vařečky a připravují gáblík. Kulička nás provází opravdu pěknými místy. Skoro suchým vodopádem, velkým převise a koupelnou, kde teče opravdu čistá a dobrá voda. Při čekání na dlabanec, diskutujeme o všem možném. Opět jsme byli pochváleni za pěkný výročák  což mě a Dobráka hřeje na srdíčku. Po jídle přichází první úkol. Vyrobit louči. Louči??? Sákryš tu jsem nikdy nedělal…… Odcházím do smrkové houštiny a začínám tu louči nějakým způsobem dělat. Výsledek byl divnej. Spíše než louči to připomínalo starý březový košťata, která se dříve hodně vyráběla. Porota mou louči označila jako „Nymbus 2011“ což je ještě novější stroj než který měl Hary Potter. Při druhém úkolu měla ta louče co nejdéle hořet. No osobně jsem se pasoval na poslední místo, protože některé louče vypadali že budou hořet až do rána. Zapalujeme všichni na jednou. První odpadává Sirka a po něm Páťa .Věřil jsem Dobrákovi a jeho výtvoru z březové kůry. Po chvilce vypadává i Rarach. Jóóóó  jsem na bedně a Dobrákova louče také po chvilce zhasíná. Nymbus 2011 se teprve začíná dostávat do toho správného tahu a boj s Poníkem pokračuje dále. Nakonec až nečekaně vyhrávám a Nymbus 2011 mě proslavil. To už byla tma. Přichází další úkol.Za domácí úkol jsme měli vymyslet strašidelný příběh a těď pro příběhy nastal ten správný okamžik.Postupně čtou všichni a někdo prohlásil, že není červený nervotitou, ale teplem. Po přečtení všech příběhů a některý byly moc pěkný přišel čas na další úkol.  Za pomoci pidi lampičky a kusu popsaného pergamenu hádankou se vydáváme každý jiným směrem. Lampička vůbec nesvítí a podle toho co je napsáno se musím jako jedinej vydat k vodopádu a tam cosi najít. Tma bila jako v pytli a navíc ještě do rokle k vodopádu suchým korytem plný kamenů. Jdu dolů no jdu, letím po zádech a větev mě doslova zbavila svršků. Naštvanej klopýtám k vodopádu a šmátrám všude, kde by se dalo něco najít a nic. Tma byla tím největším nepřítelem. Vracím se a zároveň zjišťuji, že mi chybí kudla. No ještě lepší. Prý to tam je, ale musím hledat líp. Vracím se, snažím se hledat a přitom dávat pozor, abych nespadl do louže, která je podle všeho dosti hluboká. Tu slyším podivné kapání kapek vody. Jdu po zvuku a hurááá ztracený poklad nalezen. Je to zrcátko, ale k čemu je??. Hadži je nadšen, že všichni nalezli to, co měli. Po dalším dlabanci nás čeká poslední úkol. V jednom z pokladů byl i dopis psaný tajemnými runami a v dalším runová abeceda. Hadži pronesl, že se máme některé poklady použít k luštění. No všechny se mi zdáli nepoužitelné až na zrcátko. Jedině to se dalo použít a to tak, že runy byly napsány zrcadlově a tak jsem přišel k pěti bodíkům. Po rozluštění runové zprávy se porota odebrala k hodnocení. Doufal jsem, že alespoň obhájím druhé místo, ale vcelku mi to bylo docela jedno  jakej budu.  Hadžimu a Kuličce se to povedlo a za tu zábavu bych klidně byl i poslední. K mému velikému překvapení jsem to přehledem vyhrál. Slza mi zvlhčila oko. Byl jsem dojat. Po rozdání pacek a camrátek a vyhranému ešusu, jsme se dali do diskuse a vyprávění a zábava trvala do pozdního večera. Přes noc mi Hadži řezal dříví u ucha a Páťa  pro jistotu prý pro zimu nespal skoro celou noc. Ráno jsme vše sbalili a vydali se na zpáteční cestu. Tentokráte jsme šli tou správnou cestou hlubokým údolím až do Zahrádek. Tam nám jako vždy ujel vlak a tak se nám nabídla možnost strávit těch pár minut v kiosku nad údolím. Čas plynul jako voda a nastalo tolik nenáviděné loučení. Já jedinej jel na sever a zbytek se vydal na západ. Cestou jsem si probíral vzpomínky z toho velmi povedeného Pekelnění a už teď se těším na další již čtvrté pokračování.

Jen by mě zajímalo, kdo je to ten Bezejmený

Tímto bych chtěl velmi a velmi poděkovat za průběh a velmi a velmi podařený příběh, který celé Pekelnění provázel. Jo málem bych zapomněl na Kuchiňku, který byl nepostradatelný v zábavě.

Při dalším Pekelnění  Ahoj.

Hopity.